Pes

 

Nejvhodnější doba na krytí feny


Obecně se dá říci, že co se týče věku, je optimální fenu nakrývat od druhého roku stáří zhruba do sedmi let. Záleží samozřejmě na plemeni, fyzické kondici feny a zdravotním stavu. Kryjeme-li fenu v dřívějším věku, nemůžeme očekávat plnohodnotný vrh, nebo fena nemusí zabřeznout vůbec. Ve starším věku zase ohrožujeme život nejenom feny, ale i plodů a častěji se vyskytují vrozené vady.

 

Pokud máme tedy fenu v ideálním věku, musíme vědět, jak často hárá. Většina plemen hárá obvykle 2x ročně. Podle toho určíme, ve kterém období budeme krýt. Také si toto krytí musíme naplánovat. Existují některé metody, které nám určí dobu nejvhodnější. Toto jsou nejčastější z nich:

 

1/ délka hárání - obecně je nevhodnější doba pro krytí zhruba 10. – 12. den hárání, ale u některých fen je to už 4. den a u jiných zase 18. den

2/ svolnost k páření – fena se „nastavuje“, při škrábání v oblasti ocasu ho dává na stranu, fixuje pozici, zhruba 3. - 4. den od začátku svolnosti k páření kryjeme

3/ změna charakteru výtoku – výtok se mění z krvavé barvy na růžový, až zcela světlý

4/ vaginální cytologie – na vrcholu říje se v nátěru vyskytují bezjaderné izolované buňky

5/ stanovení hormonálního profilu – dle hladiny progesteronu v krvi můžeme určit dobu nejvhodnější pro krytí

 

Nejlepší je tyto metody zkombinovat, je zde největší šance, že fena zabřezne a vrh bude mnohočetný. Samozřejmě nemůžeme očekávat u plemen typu yorkshire vrhy o počtu 6 a více plodů. Ejakulát psa vydrží ve feně 6 dní a vajíčka feny zrají 2 dny, 2 dny cestují a 2 dny vydrží. Pro lepší procento zabřeznutí je proto vhodné nechat fenu za 24 – 48 hod ještě jednou překrýt.

 

Fena je březí 58 - 63 dní +(2 dny u prvorodiček). Diagnostikovat březost můžeme palpačně (prohmatem) od 24. dne, rentgenologicky od 42. dne, nejlepší je samozřejmě ultrasonografická metoda od 24. dne. Nespoléhejte ale na určení počtu plodů, které veterinář na sonu vidí, spíše vycházejte z toho, z kolika štěňat je matka. Podle toho můžete předpokládat, jak početný bude vrh.

 

První tři metody si může zkušený chovatel doma ověřit sám, a pokud už má s krytím zkušenosti, většinou se trefí do správné doby. Se zbytkem Vám pomůže Váš veterinární lékař. Nebojte se proto ptát se a radit se. Jedná se hlavně o Vaše zvíře a Vaše budoucí štěňata.

 

Porod

 

Porod  většina fenek zvládne sama. Asi 3 - 10 hodin před porodem prvního štěňátka dochází ke zvětšení vulvy a k vylučování hlenu, hlenové zátky. V této době začíná být venečka neklidná. Porod začíná odtokem cca 2 dcl plodové vody, která je lehce nažloutlá. Po jejím odchodu by do jedné až dvou hodin mělo dojít k narození prvního štěňátka. V některých případech nedříve můžete vidět v pochvě tenký obal naplněný tekutinou, který v žádném případě neprotrhávejte.

 

(Jestliže se však před porodem prvního štněte objeví výtok zelené barvy a nedojde k porodu štěněte, neprodleně kontaktujte lékaře!! Budete-li mít v průběhu porodu nějaké pochybnosti, raději ihned volejte svému veterináři (tel. 604 580 531), který vám jistě poskytne pomoc. Pamatujte na to, že v tomto případě je lepší raději dvakrát volat, než jednou přijít pozdě. Naše ordinace nabízí i asistenci u problematického porodu přímo u Vás doma.)

Po vypuzení štěňátka dochází ke zklidnění fenky. Poté můžete očekávat narození dalšího štěňátka. Může se i stát, že si další štěňátko "dá na čas". V případě, že je vaše fenka klidná, stará se o své štěňátko a netlačí, je pravděpodobné, že nabírá další sily na porod dalšího plodu. Může se dokonce stát, že fenka bude chtít nakrmit nebo chvilku vyvenčit. Tento odpočinek může trvat poměrně dlouho, neměl by ovšem přesáhnout dvě hodiny. Pokud je však neklidná a stále tlačí, k porodu dalšího štěňátka nedochází je nezbytná konzultace s lékařem.

 

Novoroznec je často ještě v obalu, fenečka většinou sama obal přetrhne, štěňátko olíže a překousne pupeční šňůru. Není však na závadu, když jí pomůžete. Na roztržení není třeba větší síly, stačí jej přetrhnout pouhým nehtem a štěně vytáhnout. Štěně je po vytažení hodně kluzké, proto je lepší ho přidržovat čistou dětskou plenu či papírovou utěrku. Štěně držíme tak, že v dlani držíme tělíčka a prsty přidržujeme hlavičku. Po vyjmutí z obalu pupeční šňůru nehty či nůžtičkami oddělíme asi 10 cm od pupečníku, zde pozor ať neutrhnete šňůru celou až u břušní dutiny. Je nutné každé štěňátko ihned očistit, tlamičku a čumáček očistit od nečistot a poté ho uchopíme opatrně do ruky hlavičkou dolů, zafixujeme ukazováčkem zátylek hlavičky a rychlým obloukem k zemi zbavíme dýchací cesty plodové vody.

 

Následně ho položte a masírute mu jemně tělíčko. Tímto začne hlouběji dýchat a kníkat a tím i vyloučí další zbytky vody z plic. Teprve potom se vraťte k ošetření pupečního pahýlu, vydesinfikujete a podvažte režnou nití cca 2 cm od tělíčka. Zbytek pupečního provazu odstřihněte. Celá tato procedura by měla proběhnout co nejrychleji a dejte ho poté matce olízat. Někdy se fenečka není ihned po porodu schopná se o svá miminka postarat (např. pokud rodí štěňátka rychle za sebou), není třeba se znepokojovat, ale je potřeba hlídat aby se nepodchladila a mít připravený teplý pelíšek, např. s termoforem či petkou naplněnou teplnou vodou zabalenou do ručníku, vyhřívací dečkou atd. Pelíšek pořekryjte látkou a tím vytvoříte vhodné mikroklima. Štěňátka nesmíte od matky úplně odstavit! Postupně se pokoušejte k matce přikládat, je nutné aby mohla sát mlezivo. Někdy se může stát, že matka nemá mléko a poté je nutné tedy krmit náhradní výživou. S jeho výběrem se obraťte na veterinárního lékaře.

 

Po vypuzení štěněte obvykle dochází k vypuzení placenty. Pokud ne, tak někdy při vypuzení dalšího štěněte pak dochází k vypuzení několika placent najednou. Jestliže po konci porodu nedojte k vypuzení všech placent, zachovejte klid a při poporodní kontrole informujte svého lékaře. Osobně doporučuji (i když názory se liší), nechat fenku placentu pozřít. Téměř všechny feny mají k tomuto přirozenou tendenci. Po ukončení porodu fenku popř. vyvenčete a nabídněte jí vodu a potravu.

 

Každý porod i ten bez komplikací by neměl trvat déle než 24 hodin. Po ukončeném porodu doporučuji návštěvu veterinárního lékaře, který fenečku zkontroluje a minimaluzuje možnost poporodních komplikací. Zkontroluje štěňátka doporučí následnou péči.

 

Co nachystat:

- připravenou bednu či pelíšek na porod (někde na teplém, klidném místě)

- dětské pleny, doporučuji jednorázové papírové utěrky 

- režnou nit

- nůžky

- desinfekci

- zahřívací dečku, termofor či petku s teplou vodou obalenou ručníkem

- pelíšek pro štěňátka

- telefon a feleonní číslo na svého veterinárního lékaře

 

 

Zubní kámen

 

Postižení zubů kamenem se nevyhýbá ani domácím zvířatům. Lze ho zařadit do kategorie tzv. "civilizačních chorob" a v poslední době problémy s ním spojené stále častěji nutí majitele k návštěvě veterinárního lékaře.  Podceňování problémů se zuby není vzácností a přináší pak mnoho komplikací. 

 

Na začátku celého procesu je tvorba plaku. To je vlastně tenká vrstvička ulpívající na sklovině zubu tvořená bakteriemi, složkami slin a tkáňovými výpotky dásní. Na tuto vrstvu postupně nasedá zubní kámen (zhruba za 14 dní po utvoření plaku). Plak se postupně mineralizuje. Do organické kostry se usazují soli uhličitanu vápenatého, fosforečnanu vápenatého a hořečnatého. Zdrojem minerálních solí jsou především sliny. Kámen rovněž obsahuje zbytky potravy, chlupů a tkáňových částeček. Celý proces je urychlen poškozením skloviny či obnažením krčků, na jejichž povrchu sklovina není. 


Majitelé si zprvu většinou všimnou zápachu z dutiny ústní, který je nezávislý na příjmu potravy a má tendenci se zhoršovat. Při pohledu do tlamy je vidět jiné zabarvení skloviny (nažloutlé až dohněda) a její zhrubnutí - plak. Nebo již vytvořené pevné nálepy v oblasti spojení zubu s dásní, příp. přemosťující sousední zuby s červenohnědou či hnědošedou barvou - zubní kámen. Doprovodnými příznaky jsou zčervenání a otok dásní (gingivitída) s postupným vstřebáním tkáně, obnažováním krčku zubu a vytvářením kapes (parodontitída). V pokročilejších stádiích dochází ke ztrátě zubů či krvácení z tlamy, popř. k chronické často hnisavé rýmě s příp. otokem nosu. Zvíře může odmítat přijímat potravu, nezvládá tvrdší krmiva či hračky nebo žvýká na jedné straně. 

 

Usazený zubní kámen zabraňuje samoočistě chrupu, způsobuje další ulpívání a hromadění zbytků potravy a dalších složek. Navíc mechanicky dráždí dásně a prohlubuje jejich zánět Miliardy bakterií v něm obsažené způsobují postupnou destrukci a zánětlivou reakci dásně se ztrátou funkce, obnažením krčků a uvolňováním zubů. Vytváří se poddásňové kapsy s množstvím dalších bakterií, zbytků potravy a tkáňového "odpadu". Chronický zánět způsobuje poškození lůžek zubů a resorbci (vstřebávání) kostěnného podkladu - čelisti. Ztráta chrupu a přechod na hnis. zánět okostice, kosti resp. nosních dutin je jen otázkou času. Méně viditelný, ale o to nebezpečnější účinek má zanedbávaný chrup na vnitřní orgány těla. Stálé zatěžování bakteriemi (přes poškozené dásně) a jejich "produkty" (toxiny) vede k chron. degenerativní změnám především v orgánech "čistících krev" - játra a ledviny. Výrazný negativní vliv je také znám na vnitřní část srdce s poškozováním chlopní a vzniku srdečních šelestů a dalších nedostatečností srdce. Takto přetěžované tělo rychleji stárne, hůře se brání jiným infekcím, může být rizikovější pro anestezii a v neposlední řadě zápachem znepříjemňuje život ostatním členům domácnosti. 

 

Pokud má majitel jakékoliv pochybnosti o stavu chrupu svého zvířete není problém ho odborně vyšetřit a navrhnout řešení. Je to hra o čas, protože čím zanedbanější chrup je a čím větší nenávratné poškození dásní, tak mohu očekávat rychlejší a větší recidivu, delší hojení po odstranění kamene, ztrátu více zubů, možnost komplikací s anestezií a samozřejmě vyšší náklady spojené se zákrokem a následnou léčbou. Preventivní prohlídka není nijak náročná (časově ani finančně) a může odhalit problém hned v počátku. Zubní kámen se samozřejmě dá odstranit. Nejkvalitnější ošetření chrupu s nejlepšími výsledky dává použití speciálního zubního ultrazvuku. Aby zákrok byl co nejlepší je nutné zvířata přispávat.


Preventivní opatření : 

  • tvorbě zubního kamene (zvláště u predisponovaných plemen) nelze úplně zabránit, mohu ale snížit rychlost jeho tvorby a celkové vytvořené množství. 
  •  dbát na správné přezubení- zadržené mléčné zuby nechat včas odborně vytrhnout, protože způsobují zrychlenou tvorbu zub. kamene a jeho usazování mezi dočasným a trvalým zubem.
  • dobré je také mladá zvířata (zvláště citlivých plemen) zvykat na čištění chrupu a manipulaci v dutině ústní. Zpočátku pouze holým prstem. 
  • pravidelné čištění zubů, nejlépe denně, min. 3 krát týdně. Používat pasty a zubní kartáčky (dobré jsou nasaditelné na prst) určené výhradně pro zvířata (vhodné jsou s enzymatickými složkami!). 
  • používání speciálních plnohodnotných diet, které svým složením a strukturou výrazně redukují tvorbu zubního kamene.
  • pravidelnými prohlídkami zachytit tvorbu v počátku a nenechat ji dojít do stádia s vážně poškozenými dásněmi či s napadením čelistí. 

 

 

Stárnutí není nemoc

 

Stárnutí je přirozený proces každého živého organismu, který spočívá v postupných, nevratných, multisystémových změnách organismu, kdy se postupně narušují doposud fyziologické mechanismy. Tyto změny se vyznačují vysokou individuální variabilitou. Jsou výrazně snížené regenerační schopnosti, dochází k atrofii (zmenšování), tukové degeneraci, fibrotizaci (vazivovatění), snižuje se počet aktivních buněk a snižuje se i jejich aktivita, mění se funkce jednotlivých orgánů. Většinou se objevují i konkrétní chorobné stavy spojené se stářím a které by měly být veterinárním lékařem ve spolupráci s majitelem zvířete léčeny, nebo alespoň s nimi manipulováno tak, aby se zvířeti zajistila uspokojivá kvalita zbytku života a prodloužil se jeho věk.

 

Stáří a jeho projevy by tudíž neměly být považovány za fatálně přitěžující okolnost, či rovnou důvod k eutanázii.

Příznaky stárnutí obecně pozorujeme u psa mezi 6.-10.rokem života, u koček pak mezi 8.-12. Délka života se pohybuje u psa od 8 do 15 let, s průměrem kolem 12 let. Kočky se v průměru dožívají 14 let. Díky rozvoji veterinární medicíny ( diagnostika, léčebné postupy) , osvětě a v neposlední řadě finančním možnostem majitelů se za posledních 10 let průměrný věk psa v České republice prodloužil o 2 – 4 roky. U psů hraje velkou roli plemenná příslušnost a s tím spojená váhová kategorie , kdy staticky nejdéle žijí psi vážící 8-22 kg. Nejkratšího věku se dožívá německá doga ( 7-8 let), boxer ( 8-9 let) , nejdelšího naopak jezevčík, střední špic ( 15-17 let) . U koček víc než plemenná příslušnost hraje roli poskytovaná péče a životní podmínky ( volně či polodivoce žijící x doma , obezita ) .

 

Plemena

Hmotnost v dospělosti

Průměrný věk

Trpasličí

1-5

10

Malá

5,1-12

12

Střední

12,1-25

13

Velká

25,1- 43

11

Obří

43,1 a více

8

 

Obecnými příznaky stárnutí jsou změny v chování (spavost, menší aktivita, pomalejší pohyb, vyhledávání tepla a klidu), šedivění, vyhasínání smyslů (horší sluch, zrak), kašel, nemoci periodontu (zubní kámen, záněty dásní, zbytnění dásní, novotvary) a obezita. Až 95% psů ve stáří 7-8 let trpí nějakou nemocí dutiny ústní . Obézních je 30-50% stárnoucích psů a koček, což lze přičíst snižujícímu se objemu svalové hmoty v důsledku nižší energetické potřeby, nižší fyzické zátěži a překrmování, či krmení nevhodnou stravou.

Obecně platí, že čím dříve a rychleji se odhalí konkrétní zdravotní problém, tím snáze se může prodloužit život zvířete včasnou léčbou a ostatními zdravotními opatřeními.

 

 

Epilepsie psů a koček

 

Epilepsie je dost častý problém, který je mnohem četnější u psů, než u koček. Je vyvolána abnormální reakcí mozku na podněty, které jsou vysílány z chorobného ložiska v mozkové tkáni. Obecně se projevuje křečovými stavy. Majitel obvykle udává náhlý pád zvířete na bok, bezvědomí a křeče končetin, resp. celého těla, které za několik minut odezní. Někdy se zvíře pozvrací, počůrá nebo pokálí. Toto onemocnění může mít také lehčí formu, při které zvíře strnule stojí, tlačí hlavu dolů, nereaguje na povely a podobně. (může být např. náhle abnormálně agresivní). 

 

U některých záchvatů lze dobře rozeznat 4 fáze:

1.  fáze prodromální - může trvat hodiny až dny, zvíře může být ustrašené, nejisté 

2.  fáze (aura) - trvá sekundy až hodiny, dochází ke stupňování neklidu 

3.  fáze (iktus) - trvá zpravidla několik minut, je to samotný záchvat 

4.  fáze postiktální - může trvat pár sekund až několik dní a jde o postupné zotavování zvířete 

 

Označení epilepsie bychom měli používat výhradně pro idiopatickou, tedy funkční epilepsii a ne pro obecné označování křečových stavů a záchvatů, protože ty mohou mít původ jinde. Z toho hlediska rozdělujeme epilepsii na primární a sekundární. Do primární řadíme epilepsii symptomatickou, tj. prokazatelné onemocnění mozku (zánět, novotvar) a epilepsii idiopatickou, tj. bez zjištění příčiny (často dědičnou). Sekundární epilepsie zahrnuje ostatní příčiny, jimiž mohou být například snížená hladina krevního cukru nebo vápníku v krvi, otrava organismu toxiny apod. 

 

U pravé epilepsie se dá někdy určit podnět, který vyvolá záchvat, proto je dobré zvíře dobře pozorovat a zapisovat si, co záchvatu předcházelo, jeho průběh i dobu trvání. Často se jedná o silné podněty zvenčí například nadměrný hluk apod. Záchvatu též může předcházet např. nadměrná fyzická zátěž či velký emoční stress (radost, strach).

 

Pokud nakonec veterinář dospěje ke konečné diagnose epilepsie, může zahájit léčbu. Obecně se zvíře medikuje až od určité frekvence a síly záchvatů. Léčba je dlouhodobá v mnoha případech celoživotní. Z počátku léčby po podání léčiv se může objevit několik dnů trvající skleslost zvířete, která po postupné toleranci (asi za týden) mizí.  

 

Co dělat když vaše zvíře dostane epileptický záchvat? Hlavně nepropadat panice, dát pozor aby se neporanilo, popř. nevdechlo zvratky. Také je potřeba si uvědomit, že zvíře má často zastřené vědomí a podle toho k němu přistupovat. Často se stává, že při záchvatu zvíře pokouše nevědomky majitele. Doba, po které by měl majitel urychleně dopravit zvíře, které právě prodělává záchvat k veterinárnímu lékaři, je velmi individuální a záleží na zkušenostech majitele. Obecně doporučujeme vyhledat lékaře při záchvatu trvajícím déle než 5 minut.

 

 

Nádorová onemocnění

 

 

Nádor, tumor, novotvar, neoplazie je pojem označující novotvoření tkáně spojené s místním nebo celkovým zvětšením daného orgánu. Nádory dělíme na zhoubné (maligní) a nezhoubné (benigní) . Benigní nádory mají expanzivní, pomalý růst , jsou ohraničené a nezakládají metastázy. Maligní novotvary mají invazivní , rychlý růst, prorůstají do okolní tkáně a ve většině případů metastazují. Metastazováním rozumíme migraci nádorových buněk krevními a lymfatickými cévami do ostatních orgánů a dutin.

 

Ne vždy je odhalení nádorového procesu jednoduchou záležitostí. Relativní vyjímkou jsou nádory mléčné žlázy, které jsou ve většině případů dobře diagnostikovatelné. Novotvary orgánů dutiny břišní se projevují rozdílnými příznaky, které vznikají na základě postižení daného orgánu. Častým společným příznakem je nádorová kachexie, což je patologické hubnutí, provázené celkovou slabostí, nechutenstvím a úbytkem červených krevních buněk.Toto hubnutí je pravděpodobně způsobené látkami vylučovanými nádorem. Dalšími nespecifickými příznaky mohou být - zvýšené pití a močení, nechutenství , apatie, neochota k pohybu.


U fen jsou nádory mléčné žlázy nejčastějším nádorovým onemocněním. Nejvíce jsou postiženy feny ve věku 8 - 12 let, ale vyjímkou není onemocnění mladších věkových kategorií. Při včasném chirurgickém řešení je prognoza velmi příznivá.

 

Pokud se objeví na mléčné žláze vaší fenky cokoliv neobvyklého, je třeba okamžitě navštívit veterinárního lékaře. Časná diagnostika a časná terapie nádoru m.ž. jsou stěžejními faktory pro přežití a vyléčení pacienta. U koček jsou nádory mléčné žlázy méně časté, 70-90% je zhoubných. Proto je nutné včasné chirurgické řešení.

 

 

 

Srdeční selhávání

 

K selhávání srdce přispívají různé faktory ať už vrozené či získané. Jestliže srdce nepumpuje správně krev, například kvůli vadě srdečních chlopní, nebo oslabení srdeční svaloviny, může se organismus pokusit tuto situaci kompenzovat tím, že nutí srdce, aby pracovalo ještě usilovněji. Trvá-li tato situace delší dobu, dochází k dalšímu poškozování srdečního svalu. Srdeční selhání se pak stává bludným kruhem. 

 

Během pravidelných preventivních prohlídek, ať již v rámci očkování, či jindy, vždy provádíme pravidelné prventivní kontroly srdce. Mnoha projevů, které jsou jakýmsi prvním varováním, si můžete všimnout i vy sami doma. Prosím, vždy nás upozorněte, jestliže pozorujete následující příznaky:

  • ·         kašlání (obzvláště nad ránem)
  • ·         ztráta energie, unavenost
  • ·         nechuť k jídlu
  • ·         zhoršené dýchání

 

Obezita psů a koček

 

Pro většinu z nás je dost těžké vidět, že náš vlastní pes či kočka je obézní. Přibývání na váze je postupné a většinou tak pomalé, že změnu téměř nevnímáme. Rozdíl ve vzhledu vašeho psa si najednou uvědomíte až při prohlížení starších fotografií. Na problém ve většině případů vás upozorní až váš veterinární lékař. K zjištění stavu věci, zkuste při hlazení vašeho psa, mírným jemným tlakem najít prsty jeho páteř a žebra. U normálního zdravého psa ucítíte jeho kosti bez většího tlaku (jestli je kosti vidět, váš pes je asi příliš hubený). Jestli jeho páteř necítíte a nenahmatáte lehce, pak je váš pes obézní. Kdyby přibývání na váze pokračovalo, v důsledku nadváhy mohou se u něj vyvinout určité zdravotní potíže. 

Mnoho zvířat s nadváhou nemusí přijímat příliš mnoho potravy - aby se stala obézními. Jestliže je váš pes obézní, znamená to, že v určitém období svého života přijímal potravy a kalorií víc, než jaké pro svůj pohyb a pro svoji aktivitu potřeboval. Aktivita obézních psů je většinou velmi nízká a jejich potřeba kalorií je malá. 

Většina obézních zvířat přichází k veterináři ne proto že mají nadváhu, ale proto že v důsledku obezity trpí nějakou nemocí. V důsledku obezity je váš pes mnohem náchylnější k jiným zdravotní problémům než pes s normální hmotností . Všechna obézní zvířata nejsou zcela fit a v důsledku nadváhy nadměrně a zbytečně zatěžují své klouby a své srdce. 

Jsou pouze dvě cesty jak zhubnout: 

  • Zvýšit spotřebu enrgie, např. pohybem a cvičením. 
  • Snížit příjem kalorií, např. menší příjem potravy. 

Obézní psi jsou většinou méně aktivní, protože pohyb a cvičení jsou pro ně poměrně těžká práce. Pravidelné procházky mohou být prospěšné. Zvýšení pohybu by mělo jít ruku v ruce s kontrolovaným příjmem krmiva. Váš veterinární lékař vám psa zváží, vypočítá kolik musí ještě zhubnout a doporučí dávky krmiva. Až budete znát požadovanou váhu vašeho psa, bude záležet jen na   vás, zda dodržíte plán, který vám váš veterinář vypracoval. Na naší oridnaci najdete ke koupi velký výběr nízkokalorických krmiv. Tato krmiva fungují stejným způsobem jako odtučňovací diety u lidí.